Vnitřní parazité psů
Vnitřní parazité neboli endoparazité psů, představují poměrně širokou skupinu jednobuněčných i mnohobuněčných organismů žijících nejčastěji v trávícím traktu psů. Kromě střeva se tito parazité mohou dostat také do plic nebo do jater. Odhalit konkrétní druh parazita bývá poměrně složité, a to zejména kvůli asymptomatickému průběhu infekce. Kteří pejsci sou nejvíce ohroženi a jak s endoparazity bojovat?
Jaké jsou příznaky infekce vnitřními parazity?
Nákaza vnitřními parazity je dosti zrádná. V počátečním stádiu ji nemusíme vůbec rozpoznat, protože u většiny psů probíhá nákaza asymptomaticky neboli bez příznaků. I přesto jsou tito jedinci zdrojem nákazy pro ostatní psi nebo i pro člověka. Pokročilý stupeň nákazy, kdy dochází k přemnožení parazitů v těle, se projevuje především trávícími potížemi, zvracením, průjmy nebo naopak zácpou. Pejsek odmítá potravu, ubývá na váze a objevují se další, daleko závažnější příznaky. Mezi ně patří malátnost, postupné vypadávání srsti, dýchací a neurologické komplikace. Nákazu vnitřním parazitem nám může potvrdit pouze veterinář, který pejska podrobně vyšetří a stanoví postup léčby.
Jak zjistit, který parazit pejska trápí?
Většina endoparazitů se vyznačuje mikroskopickou velikostí, což prakticky znemožňuje parazita odhalit pouhým okem. Někteří červi jsou ale natolik velcí, že je možné je zpozorovat například v exkrementech. Typickým příkladem jsou škrkavky nebo tasemnice. Pokud se s podezřením na vnitřní parazity dostaneme k lékaři, jistě provede mikroskopický rozbor stolice, čímž může odhalit vajíčka a cysty parazitů. Dalším postupem je vyšetření krve.
Jak předcházet vnitřním parazitům?
Účinnou prevencí před nákazou vnitřními parazity je pravidelné odčervování. S odčervováním začínáme již u štěněte a to v intervalu jedenkrát za půl roku. Odčervujeme pomocí tablet nebo kapek.
Nejčastější endoparazité psů
- Škrkavky
Infekce škrkavkou psí patří k nejčastějším infekcím vůbec. Nejohroženější skupinou jsou štěňata. Hlavním důvodem je přenos vajíček škrkavky, ke kterému nejčastěji dochází prostřednictvím mateřského mléka nebo přes placentu ještě v období březosti. Nákaza se projevuje bolestí břicha, zvracením, průjmem, dehydratací. V dalším stádiu nákazy dochází ke zpomalení růstu, chudokrevnosti a neurologickým potížím. Léčba pejsků bývá zahájena podáváním tablet nebo kapek v pravidelných intervalech čtrnácti dnů, a to až do věku tří měsíců.
- Tasemnice
U pejsků se velice často setkáváme s tasemnicí psí, kterou se pejsek infikuje přes mezihostitele. Tím jsou nejčastěji blechy a všenky. Tasemnice se dále vyvíjí ve střevě dva až tři týdny. Mezi klinické příznaky patří bolesti břicha, koliky, průjmy, zvracení, ubývání na váze. Léčba probíhá podáváním tablet a pravidelným odblešením.
- Toxoplazmóza
V případě toxoplazmózy se jedná o nejznámější infekci přenosnou na člověka. Finálním hostitelem jsou kočkovité šelmy. Psi jsou pouze mezihostitelem a potencionálním přenašečem infekce.
