Ztráta zvířecího kamaráda – jak psi vnímají ztrátu parťáka?

Není tomu tak dávno, co jsem si vzpomněla na úžasný film Hachiko, pro ty kdo neviděli, vřele doporučuji, jenom já si vždy musím preventivně přikoupit alespoň balení toaletního papíru nebo dvě balení papírových kapesníčků, abych film zvládla. Je to přenádherný příběh o věrnosti a oddanosti psa, ale je také velmi smutný. Pokud jste milovníky psů, neměli byste tento filmový kousek vynechat. Když jsem pak v noci přemýšlela nad příběhem, napadlo mě, že často diskutované téma v oblasti psího života jsou silné emocionální vazby na majitele, které jsou schopni vytvářet, ale ono se pořád dokola mluví o vztazích mezi majitelem, ale co takhle vztahy mezi psy navzájem? Konkrétně pak, jak se pes vyrovnává se ztrátou svého psího kamaráda? Respektive uvědomuje si vůbec jeho odchod? Může páníček poznat, že pes hledá zesnulého kamaráda? Tyto a další otázky jsem si pokládala posledních pár měsíců, a ráda bych se nyní podělila o některá zjištění.

Truchlení není neobvyklý jev

S přáteli, kteří mají pejsky obvykle jako správný pejskař probírám různé záležitosti, a ani mě tehdy nenapadlo, že se mi spousta z nich svěřovala s tím, že je jejich pes "smutný, deprimovaný…," povětšinou v momentě, kdy se třeba spolu se psem odstěhovali od zbytku rodinu nebo naopak, kdy se člen rodiny odstěhoval. U mě to bylo zřejmé zejména při cestě do Ruska, kdy jsem doma nebyla skoro půl měsíce, mamka mi volala, že Čárlí málo ji a je smutná, ale tady se stále bavíme stále o lidech.

Asi rok zpátky mi volala kamarádka, že ji zemřela fena německého ovčáka a zbylo po ní jedno z jejich tehdy už dospělých štěňat, dobře si vybavuji, jak se jeho chování v ten den změnilo, a trvalo to dobrých dalších pár dní. Pes byl opravdu až apatický, nereagoval, tvářil se děsně smutně, a neustále hledal fenu v místech, kde se často zdržovala.

Truchlení mazlíčků z pohledu vědců

Rozhodla jsem se zkusit téma trochu osvětlit s pomocí vědců. A povedlo se! V časopisu Journal Animals, se snažili zkoumat zvířecí chování v momentě, kdy utrpěli ztrátu zvířecího společníka, studie napovídá, že chování psa kamarádky nebylo až tak neobvyklé. Právě naopak. 

Studie byla provedená týmem vědců z Nového Zélandu v čele s Jessicou Walker, kteří shromažďovali údaje týkající se zhruba 160 psů a 150 koček. Výzkum probíhal formou dotazníků, přičemž se tým zaměřoval na chovatele psů a koček, chovajících více těchto zvířat najednou, a kteří v posledních pěti letech přišly o některého z mazlíčků. Majitele byli požádání o popis chování zvířat v momentě, kdy jeden z nich zemřel. Za zmínku také stojí, že kočky za psy rozhodně nezaostávaly, ale úplnou perličkou, kterou jsem se dočetla je, že psi údajně truchlili více nad ztrátou kočky v domácnosti, než nad ztrátou jiného psa. 

Je pes schopný pochopit smrt zvířecího společníka? 

Obzvláštní kuriozitou zůstává fakt, že se smutek a depresivní chování snižovalo v momentě, kdy mělo zvíře možnost prohlédnout si zemřelého společníka. Z toho lze vyvodit, že pes je schopný pochopit definitivní smrt společníka v momentě, kdy má možnost očichat si tělo mrtvého kamaráda. Ve studii bylo umožněno 58% psů a 42% koček vidět mrtvé tělo zesnulého psa resp. kočky. Každopádně tým došel k závěru, že rozdíly mezi tím, zda je pes schopný rozeznat smrt v momentě, kdy má možnost vidět zesnulého společníka nebo naopak nemá možnost setkat se s ním, nejsou markantní. 

Z toho lze usoudit, že psa můžeme srovnat s inteligencí dítěte mladšího čtyř let. Pes na základě výzkumů není schopný rozumově odůvodnit smrt, a mít o ní představu. Namísto toho lze konstatovat, že pes cítí ztrátu přítomnosti přítele, kamarádství a blízkého zvířete nebo člověka. Tato ztráta pak způsobuje jejich stres, smutek a depresivní chování. Jestliže se tedy přikláníte k vědecké studii pak lze závěrem dodat, že pes vykazuje toto chování z výše uvedených důvodů. Není schopný pochopit smrt, ale chybí mu společnost kamaráda. Dále lze říci, že pes postrádá i zesnulou kočku.

To byl vědecký pohled, seskládaný z výzkumů, ale věřím, že mnoho chovatelů se přiklání k názoru, že pes smrt vnímá a dokáže ji pochopit. Myslím si totiž, že je něco jiného rozeslat majitelům dotazníky, a být těmi majiteli, kteří to s pejsky prožívají. Věřím také tomu, že ne každý pes je tak citlivý, prakticky bych to srovnala s lidmi. Někteří se se smrtí dokáží srovnat mnohem rychleji, než jiní. Na internetu denně vyskakují desítky záznamů, o tom jak pes odmítá opustit svého mrtvého kamaráda apod. Věřím v to, že pes chápe smrt páníčka, je spousta případů, kdy žalem zemře také. Jednoduše přikláním se spíše k názoru, že pes dokáže pochopit, že se už páníček nebo jiný společník nikdy nevrátí. A co si myslíte Vy?

Katrin Marie Valentová

autor webu: pych-pejsku.blog.cz