I psi projevují emoce

Smutek, radost? Myslíte, že jsou to pouze lidé, kteří cítí širokou škálu emocí? Troufnu si říct, že ještě před pár lety by se spousta lidí chytala za hlavu, kdybych řekla, že i psi mají emoce, nicméně dnes mohu s klidem konstatovat, že i drtivá většina vědců je schopná přijmout fakt o tom, že tomu tak doopravdy je. Důležitou otázkou tedy je, které emoce naši čtyřnozí přátelé cítí.

Vědci dospěli k závěru, že je to šest základních emocí, a to: úzkost, štěstí, hněv, překvapení, znechucení a smutek. Jinými slovy se jedná o primární emoce dva roky starého dítěte. Jiná skupina vědců pak zkoumá, zda je možné, aby psi cítili složitější sociální emoce – stud, žárlivost, vina, zklamání, soucit, hrdost apod.

Ale pojďme se podívat zpět do minulosti. V roce 1872 publikoval Charles Darwin knihu, ve které se zabýval emocemi lidí a zvířat, tato kniha samozřejmě vyvolal vlnu kritiku z důvodu, že si “dovolila” jakýmkoli způsobem porovnávat emoce lidí a zvířat. Kdysi se totiž věřilo v to, že pouze lidé mají emoce, a že pouze lidé mají duši. Srovnání lidí se zvířaty, byť jen z vědeckého hlediska bylo nemyslitelné především pro církevní představitelé. Podle církve totiž emoční událost odrážela duše, duši měli pouze lidé, a tak jakékoliv srovnání zvířat s lidmi, bylo přijímáno s obrovským odporem. Znamenalo by to totiž, že duši mají i jiní tvorové, a to by byla pro církev nepředstavitelná komplikace, kterou by si nemohla dovolit.

Darwin ve své knize popsal široké spektrum něčeho, co se mohlo jevit jako emoce, ale také naopak i pochybné situace. Toto dílo se stalo odrazovým můstkem pro mnoho špičkových psychologů, mimo jiné i pro Stanleyho Corena, který doslova uvedl: “Darwin v tomto díle popsal pojítko mezi myslí zvířat a lidí.”

Novodobé výzkumy

Průzkum probíhal v Nizozemí, a zapojilo se přes jeden tisíc psů a koček. Výsledky byly shromážděny skrz internetové dotazníky.

Nejdříve se zkoumalo šest primárních emocí (hněv, štěstí, smutek, znechucení, strach a překvapení) u psů i koček, a poté složitější sociální emoce, z nichž se nejspolehlivěji projevila žárlivost. U primárních emocí došlo k jednoznačnému potvrzení, schopnosti psů a koček mít emoce. Hanba, zklamání, a soucit jsou mnohem vzácnější. Podle majitelů domácích zvířat se zdá, že složité emoce jsou častěji pozorovány u psů než u koček.

Zajímavostí stejně tak bylo, že psi mnohem častěji a zřetelněji projevovali radost, zatímco u koček byl běžnější vztek a znechucení.

Výzkum byl i maličko veselý, protože lidé vlastnící feny v dotazníku častěji uváděli emoci žárlivosti, smutku a zklamání nežli, vlastníci psů.

Ačkoli rozlišení emocí podle pohlaví nebylo hlavní náplní, jedním z cílů bylo zjistit, jak moc jsou majitelé schopni vycítit emoce svého psa. Vědci dospěli k názoru, že to záleží na úrovní citové vazby majitele ke psu. To znamená, že lidé, kteří se svým pejskem měli silné poutu, pro ty bylo velice jednoduché určit, jak se pes cítí, zatímco druhé skupině to trvalo o něco déle.

Citová vazba majitele

Když už se tedy bavíme o citové vazbě majitele vzhledem ke psu. Výsledek byl takový, že ženy obecně mají užší citovou vazbu ke svému psovi, zatímco muži ve většině případů jsou spíše zdrženlivější. Také kočky nemají ke svým majitelům tak blízko jako psi. Starší lidé dosahovali obecně slabšího výsledku ve věci citové vazby, nicméně čím déle zvíře v domácnosti žilo, tím silnější pouto bylo. Dalším pozoruhodným zjištěním bylo, že lidé bez vysokoškolského vzdělání měli k mazlíčkům mnohem upřímnější vztah, než lidé s VŠ vzděláním.

Nicméně vzhledem k povaze výzkumu musíme brát v potaz, že dotazování lidé nebyli profesionálními chovateli, tak jako jim nejsem já, byli to pouze obyčejní lidé, kteří se přihlásili do výzkum z něhož pak vzešly výše uvedené výsledky. To, že přisuzujeme emoce našim mazlíčkům, také může být výsledkem toho, že oni vlastně slouží jako zrcadlo našich emocionálních stavů v konkrétních situacích, což potvrzují i dotazovaní lidé, a já myslím, že my všichni tady také.