Všemocný komunikátor aneb k čemu mají ocasy?

V ruce převaluji kuličku perníkového těsta, a Čárlí naprosto „nečekaně“ stepuje vedle mých nohou. Její ocásek opět nabývá rychlosti Formule 1, a zvídavé oči se snaží dostat o půl metru výše.

Přehodím kuličku do druhé ruky, kleknu si, a lišácké oči ihned zkoumají, co se ukrývá v dlani. Ocásek, ale už nekmitá tak rychle, spíše jim lehce mává ze strany na stranu, a při každé otázce: „No, co pak bys chtěla?“ – nenápadně zrychlí.

V tu chvíli mne napadne otázka „A co kdyby psi ocas vůbec neměli?“ Přemýšleli jste nad tím někdy? Pár let zpátky jsem psala článek v sérii „Jak mluvit se psem?,“ ale uběhl zase kus času, takže se i mé poznání posunulo dále, a v kombinaci s odbornou literaturou v tomto směru, jsem se rozhodla zabývat se tímto tématem v dnešním článku znova!

Bez ocásku ani ránu

Za sebe mohu dodat, že mí psi, respektive teď už jen jeden pes mává ocáskem tak často, že mě nikdy nenapadlo zaměřit se na ocas důkladněji, a předpokládám, že to mělo podobně spoustu z vás. Nicméně pojďme se zaměřit na ty nejzákladnější argumenty toho, proč je ocásek tak důležitý.

Důvod číslo jedna – Ocas slouží jako stabilizátor psa. Na názorném příkladu si vysvětlíme, jak. Představme si běžícího psa. V momentě, kdy chce pes změnit směr, otočit se, provede takto pomocí předních tlapek. Vytočí tedy přední část těla, kterou následují záda, nicméně zadní část bude mít tendenci pokračovat v původním směru. V momentě kdy by pes neměl ocas, může nastat, buďto nezvládnutí rychlosti a převrhnutí psa – bavíme se o vysoké rychlosti běhu -, nebo to, že rychlost změny směru nebude tolik efektivní, jako v momentě kdy pes ocas má, a umí si jim pomoct k udržení změněného směru.

Ocas také bude použit při chůzi na úzké ploše, podobně jako akrobati vyvažují chůzi na laně, za pomocí speciálních pomůcek, tak i psi umí ocasem záměrně vyvažovat své tělo, nicméně tato situace je alespoň pro mne neobvyklá k vidění, a psy spíše vídáme každodenně na rovném povrchu bez nutnosti vyvažování ocáskem, ba co víc, psi primárně užívají svůj ocas ke komunikaci, a právě toto byl velký evoluční krok v jejich životech.

Vlajkonoš

Na poslední návštěvě útulku jsme s kamarádkou vzaly ven tři psy. Můj se jmenoval Pavel, a byl to nejspíše křížený australský ovčák. Pavel byl obrovská osobnost, hrdě se nesl, ocásek měl neustále nahoře, a ostražitě si chránil svého „venčitele.“ Neměl tendenci se mazlit, ale jakmile zjistil, že si chci pohladit psa kamarádky, rychle přiběhl a pokoušel se dostat do vedení on. Uprostřed procházky mě přišlo zvláštní, jaké pohyby ocasem dělá, když se dívá na ostatní psy. Nevěnovala jsem tomu příliš pozornosti, protože chodíme s kamarádkou venčit a povětšinou se dlouho nevidíme, takže celé venčení jako typické holky mluvíme. Po chvíli mě napadlo, že si Pavel nejspíše chrání svůj osobní prostor, protože pokaždé co se k němu přiblížil druhý pes nebo jsem mu zkrátila vodítko, začal vyhledávat místo, kde mu nikdo nepřekáží. Zarazilo mě to, ale pak se stalo něco, so mě ujistilo, že jsem nejspíše měla vidiny. Vzala jsem druhého pejska těsně vedle Pavla a udělaly jsme si všichni tři fotku. Pavel vypadal spokojeně, a už vůbec mu nevadilo, že se pes vedle opírá o něj, spokojeně se vyvalil a ležel vedle.

Tahle domněnka, ale byla vzápětí vyvedena z omylu. Po pár minutách chůze, se kamarádčin pes obrátil přesně naproti Pavlovi, a ten ukvapeně rozhodl, že se jedná o výzvu k souboji. V těch chvílích se jeho ocas chvíli ani nepohnul, a když ano, tak jen pomalu. Když pak začal vyskakovat proti druhému psu, ocas se vzrušením kýval se strany na stranu. Po zklidnění psa jsme už pokračovali bez jakýchkoliv dalších problému, nicméně pojďme tedy komunikační schopnosti psů skrz ocásku popsat blíže, nežli jen na tomto případě.

Pro většinu psů slouží ocas jako komunikační prostředek, díky kterému mohou ostatním podávat informaci o jejich emocionálním rozpoložení. Posuzujeme mnoho faktorů, kupříkladu, jak vysoko je ocas nesen, jak rychle s ním pes mává nebo dokonce, na kterou stranu s ním více kývá. Všechny tyto ukazatele mohou napovědět spoustu informací o tom, jak se pes zrovna cítí, jakou má náladu a dokonce i to, co hodlá udělat, ale o tom někdy příště. Zásadní probléme nastává v případě, kdy pes nemá dostatečně vyvinutý ocas, respektive v momentě kdy je mu ocas zkrácen, proto by se nikdy neměl ocas kupírovat. Psi se zkráceným ocasem nemohou velice často komunikovat s ostatní, tak dobře jako ostatní a stejně tak mají problém s interakci vůči ostatním psům.

Cítíš můj parfém?

I přesto, že patřím mezi pejskaře, kteří přikládají největší význam komunikaci, je tady ještě další bod, a to totiž, pokaždé když s ním pes kývá ze strany na stranu šíří se kolem něj také jeho specifická vůně, nedaleko se totiž nacházejí anální žlázky, sekret z nich, ale dva krát přitažlivý není, pro lidi. Mezi psy je pach z análních žlázek jedinečný a unikátní, každý pes je obdařen svým typickým odérem. Pokaždé co pes vrtí ocasem a zatne svaly v okolí žlázek, způsobí tím uvolnění pachu. Za zmínku určitě stojí dodat, že pes nesoucí svůj ocas vysoko, uvolní mnohem více těchto látek, nežli pes, který kupříkladu stahuje ocas mezi nohy. Je to svým způsobem logické, neohrožený pes, který má rád společnost vesele vrtí ocáskem, takže oznamuje všem okolo „Hele, tady jsem, pojďte.“ Zatímco pes se staženým ocasem, nechce do okolí vypouštět pachy, aby na sebe neupoutával pozornost.

Interakce mezi štěňaty

Všimli jste si někdy, jak zběsile štěňátka dokáží vrtět ocáskem? Celou dobu jsem psala o dospělých jedincích, ale kde to všechno začíná? Ve věku šesti až sedmi týdnů začínají štěňátka obvykle pomalinku ťapkat a věnují se něčemu, co vědci nazývají „herní chování,“ ve zkratce to znamená, že se pohybují mezi svými sourozenci, různě se koušou apod. Přesně toto chování, je důležité pro učení se „psího jazyku.“ Štěňata se učí své vlastní signály, také se učí hrou se sourozenci, a samozřejmě od své matky. V tomto momentě se učí, že mohou signály svého ocásku dát najevo své záměry nebo se třeba vyhnout konfliktu. Štěňata později vrtí ocásky při kojení, také v momentě, kdy jsou větší a vidí člověka s něčím voňavým. Když štěně vezmete do rukou, obvykle také začne vrtět ocáskem, jako mírumilovným gestem, ale to ke štěňátkům jen tak z okraje, určitě je to samostatné téma na další článek, o kterém bychom mohli debatovat hodiny!

Katrin Marie Valentová

autor webu psych-pejsku.blog.cz